1, změny výkonu po normalizaci léčby
Zdokonalit velikost zrn: Ocelová trubka zahřejte na teplotu nad austenitizací normalizací a po izolaci ji ochlaďte ve vzduchu. Tento proces může zdokonalovat velikost zrna oceli a učinit vnitřní strukturu rovnoměrnější. Například může zmírnit nebo eliminovat pruhovanou strukturu a jev smíšeného krystalu vytvořeného během deformačního procesu ocelových trubek, díky čemuž je mikrostruktura ocelových trubek pravidelnější a zlepšuje jejich celkový výkon.
Zlepšení řezacího výkonu: U oceli střední C a nízký - může normalizace nahradit žíhání, aby se zlepšila řezná výkonnost ocelových trubek. Mezitím může normalizace také změnit stav zbytkového napětí, jako je eliminace některých vnitřních napětí, díky čemuž bude ocelová trubka během následného zpracování nebo používání stabilnější.
2, změny výkonu po ošetření žíhání
Zlepšit plasticitu a houževnatost:
Žíhání je proces zahřívání ocelových trubek na teplotu nad nebo pod kritickým bodem (AC3 nebo AC1) a poté je po izolaci pomalu ochladí. Obecně lze žíhat s vysokým obsahem C, nízkých slitin a ocelových trubek z slitiny, aby se snížila jejich tvrdost a síla, zlepšila plasticita, eliminovala vnitřní napětí a nerovnoměrnou strukturu, zdokonalovalo krystalickou strukturu a usnadnilo obrábění ocelových trubek. Například usnadňuje dříve tvrdým a křehkým ocelovým trubkám podléhat plastovým deformačním procesům, jako je ohýbání a protahování.
Může také zlepšit komplexní mechanické vlastnosti ocelových trubek, snížit nebo eliminovat zbytková vnitřní napětí generovaná během zhášení, stabilizovat velikost ocelových trubek a zabránit změnám ve struktuře ocelových trubek během používání.
3, změny výkonu po ošetření
Zlepšení tvrdosti:
Zbavení je proces zahřívání ocelových potrubí na 30-50 stupňů nad AC3 (hypoeutektoidní ocel) nebo 30-50 stupňů nad AC1 (hypereutekoidní ocel), následovaný rychlým chlazením pro získání martenzitické struktury (M) po izolaci. Mikrostruktura uhlíkové oceli po zhášení se skládá z martenzitu a určitého množství zbytkového austenitu. Martenzitická mikrostruktura má obecně vysokou tvrdost, takže tvrdost ocelových trubek po zhášení bude výrazně zvýšena. Tvrdost větší než HRC55 (až do HRC62) po zhášení je považována za kvalifikovanou (například plynulé trubky po zhášení).
Mikrostruktura po zhášení je však křehčí, protože samotný martensit je relativně křehký a vyžaduje následné temperační ošetření ke zlepšení houževnatosti a dalších vlastností.
Změna pevnosti: Po zhášení se bude také zlepší síla ocelové trubky v důsledku vlastností vysoce pevnosti martenzitické struktury. Pokud však proces zhášení není správně kontrolován, jako je nedostatečná teplota zahřívání (pro hypoeutektoidní ocel), může se ferit objevit v zhášené struktuře, což má za následek snížení pevnosti a tvrdosti.
4, změny výkonu po temperování léčby
Snižte křehkost: temperování je ošetření aplikované na uhasené ocelové trubky. Struktura martenzitu po zhášení má vysokou křehkost a temperování může snížit tuto křehkost a zlepšit houževnatost ocelových trubek. Například nízké - teplotní temperování (150 - 250 stupňů), středně teplotní temperování (350-500 stupňů) a vysokoteplotní temperování (500–650 stupňů) mají různé účinky na vlastnosti ocelových trubek v různých teplotních teplotách, ale celkově pomáhají pořadit po zmatení.
Nastavení tvrdosti a síly: V závislosti na teplotě temperování lze tvrdost a sílu ocelové potrubí do jisté míry upravit. Obecně řečeno, čím vyšší je teplota temperování, tím nižší je tvrdost a síla, ale houževnatost se dále zlepšuje. Například po vysokém teplotním temperamentu se tvrdost a síla ocelové trubky ve srovnání s zhášením snižuje, ale houževnatost bude lépe zlepšena a komplexní mechanické vlastnosti budou lepší.
